OD OCEÁNU K OCEÁNU

Sibiř a Cesta kostí na koloběžce

Dalibor Beneš se vydal v roce 2016 na svoji vysněnou cestu. Sibiřskou Cestu kostí na koloběžce.

První část cesty absolvoval v létě a dojel až tam, kde cesta končí. Tam, odkud se dá dále dostat až v zimě, kdy všudypřítomné bahno zamrzne a do nekonečné zimní pustiny je vyplužen takzvaný "zimnik". Jediná cesta spojující vesnice daleko na severu s civilizací.

Na druhou část cesty se vydal tedy v zimě, za teplot padajícím pod mínus třicet stupňů, tam, kde jednou za čas snad projede pluh, kde se mu čas od času dostane v opuštěném stavení trochu lidské pohostinnosti.

Je v tom sám. Jen on, koloběžka a zkušenosti polárníka.

FCB - Dalibor Beneš

Vlky jsem neviděl, v noci jsem jen slyšel jejich vytí

z článku O putování zimní Sibiří na koloběžce, kolobezkovyportal.cz

Jak vypadal začátek tvé cesty? Četl jsem o nebývalém množství sněhu, lavinách a tak dále?

První zhruba třetina cesty vede přes hory Čerského a Momského hřbetu. Takže bylo na co se dívat a cesta probíhala nahoru dolů. Mezi hřbety se nachází Sasyrská kotlina. Kotlina, kam z okolních hor stéká mrazivý vzduch. Měl jsem zde noc, kdy bylo -43 st.C.

Místní říkali, že letos je nejvíce sněhu za 100 let. To s sebou neslo i problém, že pod touto duchnou byly i nedostatečně zamrzlé vodní toky a jezera. Věc pro silničáře i šoféry hodně nebezpečná. Bylo i vysoké lavinové nebezpečí.

Lavina spadla v jednou úzkém údolí. Spadla na most přes větší potok s tekoucí vodou asi 2 hodiny před tím, než jsem tam dorazil já. Potok jsem přelézt nedokázal a tak jsem musel namáhavě a složitě překonávat laviniště. Do toho purga (vichr se sněhem), mráz a noc na krku. Musel jsem však dál, abych tam neuvízl na dvě noci, jako ta auta.

Jak vypadal povrch cesty samotný? Letos nebylo možné jet po ledovém podkladu, takže asi dost různě že?

Já jsem v přípravě kalkuloval s tím, že zimnik v úseku ze Zyrjanky do Sredněkolymska vede převážně po řece Kolyma a měří cca 320 km. Realita byla taková, že po řece se již nesmí jezdit. Je to nebezpečné. Jezdí se lesotundrou různě klikatě a tento úsek měří zhruba 400 km.

Takže s čistým vodním ledem jsem se téměř nesetkal. Povrch byl velmi různorodý, od uklouzaného tvrdého „mejdla“ , přes hluboké vyjeté koleje až po zafoukanou cestu sněhem, který je neušlapatelný a chová se jako cukr krupice.

Potvrdil se mi předpoklad, že tato cesta nebude o koloběžkování, ale o čistém pěším pochodu. Odhaduji, že na koloběžce jsem se svezl tak ve 30%.

Jak se dá po zimniku jet, když to zrovna jde? Klouže to? Do čeho jsi koloběžku vlastně obul?

Dosti často byla místa, kde to opravdu hodně klouzalo, a i ten odraz nebyl ideální. Však jsem měl také dost pádů, dokonce jeden pád s „doklepnou“. Doklepnou kebulí na led, kdy mi zazpívali ptáčci, a já je, nějakou dobu, sladce poslouchal.

Na předním kole jsem měl plášť Schwalbe s hroty. Na zadním kole ne a bylo to špatně. Zadní kolo chodilo ve sjezdech často do smyku.

Na posledních několik dnů, kdy mi hrozilo ulétnutí letadla, jsem však vytáhl svou vrcholovou zbraň – boty s hroty.

Jak to bylo s teplotami? Nakonec omrzliny, takže asi krušné?

Na začátku cesty bylo frišno. Nejnižší teplotu ve stanu jsem naměřil -41 st.C. Jak jsem vylezl z hor, tak bylo líp. Přes den teplo a v noci málokdy pod -30 st.C. Paradoxně nejvíc mi byla zima při posledním úseku do cíle. 9 nocí za sebou se na mém jinak špičkovém péřovém spacáku podepsalo. V cíli vypadal jak kravské vemeno po ztrátě mlíka. Pouze s jedním rozdílem – bylo z plechu.

Omrzliny nějaké byly, nijak však významné. Zavinil jsem si je spíše svou hloupostí a nerespektováním pravidla 10 a dost.

Měl bys ještě nějaká pravidla, která se musí dodržovat, aby tam v té zimě člověk přežil?

To je právě to pravidlo 10 a dost. Je-li velký mráz a třeba i s větrem, tak 10 vteřin bez ochrany holé kůže a dost! Pak honem do palčáků !

Do velké zimy lze brát jen potraviny, které jdou ukousnou nebo naporcovat. Když ne, tak je nutná sekyrka (nebo motorová pila :).

Opatrně se musí s kovovými věcmi. Křehnou. Např. kolem -40 st.C se rozpadají kovové brýle nižších kvalit. Takže, krátkozrací, jako já, bacha!

Člověk nesmí být přecitlivělý. Je-li a popláče si, nemusí také odlepit řasy od sebe. Přimrznou k sobě a je nutné je od sebe páčit.

Co se týká spaní, tak je ideální, je-li ve výpravě žena. Ve velkých mrazech se stává tulivá. A to je dobře. Jsou-li ve výpravě jenom muži, no tak to nevím.

Takže za koloběžku jsi tam nechal a za rok se zase vrátíš?

Vrátím se. Zase v březnu příštího roku. A v deltě řeky Kolyma zakopu láhev se vzkazem do budoucna, že nějaký Čech sem došel pěšky z Magadanu. Jako první na světě. A pak se vrátím domů a začnu se naparovat. Možná se začnu naparovat už v letadle. Tedy spíše se v tom stařičkém ANT 24 nejdříve pomodlím, ale pak hned začnu s tím naparováním.