Když vyrážím na cestu bývá vždy něčím speciální, někdy krátká jindy dlouhá, náročná i jednoduchá. Dost často je s člověkem, se kterým se domů vracím. Jezdit spolu a vracet se spolu nás baví a spojuje. Vždy pro mě má vodu ve své láhvi navíc. Ví co dělat, když není cesta jednoduchá, podepře mě když spadnu, odnese když si zpřetrhám lýtkové vazy. Občas si navzájem ujedeme a předvádíme se kdo je lepší. Společně se tomu smějeme nebo si naoko nadáváme. Každý ten čas si naplno užíváme a vychutnáváme.
Když zrovna není se mnou a já mám pocit, že už nemůžu dál nebo si nejsem jistá zda vůbec chci a jestli se vrátím, jestli domov stojí za to. Vzpomenu si jak je tu někdo kdo mě drží a podpírá a že na konci každé cesty na mne doma čeká čerstvě vonící káva a milující náruč, ať už je cesta jakkoli dlouhá a složitá.
Comments