Můj Kickbike příběh - Vincent a Jolanda Gooiker

Jolanda, Famke a Vincent - taková normální koloběžková rodinka

Bylo, nebylo, když tehdy jednadvacetiletý Vincent sedlal dětskou koloběžku s upravenými zvýšenými řídítky. O dva roky později se zúčastnil v severním Nizozemím závodu Elfstedentocht (přes 220 km) a potkal místní dívku Jolandu. Ta v životě neviděla takový pekelný stroj, ale Vincentovo nadšení ji přesvědčilo, aby koloběžku vyzkoušela. Po dvou kilometrech rozhodně prohlásila: “Už nikdy na to nevlezu!”

1996 Elfstedentocht

Masarykův okruh Brno, Rollo liga 1998 a Vincent již s Jolandou

Ale nikdy neříkej nikdy. Jolanda a Vincent se zamilovali a roce 1999 koupili ve Finsku prvních 10 bazarových koloběžek KICKBIKE. Tím vše začalo. Vystudovaný učitel a příležitostná herečka se pustili do společného podniku a během let tvrdé práce, kdy objížděli se svojí koloběžkovou půjčovnou všechny země Beneluxu, se dostali až na nějakých 300 koloběžek.

Začátky s půjčovnou v garáži

Vincent mluví krom rodné holandštiny také francouzsky, německy a anglicky. Jejich podnikání je velice intuitivní. Nikdy si nenapsali ani nevytyčili nějaký plán. Jen pokračovali krůček po krůčku. Z půjčovny se stali především prodejci a v posledních letech si drží útulný sklad přímo u kanálu v přístavu v Hengelu. Takový útulný sklad, to je něco! V průměru v něm najdete nějakých 15000 koloběžek osmi značek. Pečlivě si vybírají, jakou značku budou prodávat, protože peníze pro ně nejsou vše. Vincent dokonce pravidelně objíždí výrobce všech značek, které prodává, aby viděl, v jakém prostředí koloběžky vznikají.

O pár let později, rok 2001, se Kickbike flotila již rozrostla

A v roce 2008 se z garáže stal warehouse, s kapacitou skladování 20.000 koloběžek

Jolanda a Vincent jsou ekologicky hodně zaměření, takže jejich sklad je energeticky soběstačný. Jak sami tvrdí, přepravit koloběžky kamionem je rychlejší a levnější, ale když je možnost je dovézt lodí až ke skladu, proč to neudělat? Ten den zpoždění za kvalitu ovzduší stojí.

Zakládají si na pozitivním přístupu k životu, a proto dávají ke každé koloběžce holandské oplatky. Tvrdí, že každý, kdo otevře krabici s koloběžkou se usměje a sladká oplatka úsměv doplní.

Jolanda v roce 2012 na Alpe d´Huez - jízda proti rakovině

Rádi pomáhají místní komunitě pořádáním závodů a koloběžkových dýchánků, zaměstnávají postižené, aby jim umožnili se uplatnit v životě a osamostnit se.

Žijí naplno, jako by se mělo jednat o jejich poslední den.

A jak to u Gooikerů vypadá dnes?