Pája a Marčáno a koloběžka

Celé to začalo, když jsme jednou uviděli obrázek kola ověšeného velkýma brašnama. To je přesně ono! Přesně takhle se nám podaří skloubit dvě naše lásky, jízdu na kole a cestování. Od obrázku k činům utekly dlouhé tři dny a my vyráželi na svou první cestu z jižních Čech na jižní Moravu a cestování natěžko nás uchvátilo. Člověk na cestě zjistil, že nepřátelství, politika a malicherné problémy neexistují. V tu chvíli bylo nejdůležitější jídlo, voda, mít kde nerušeně přespat a dále dojet a vidět svět svýma očima.

Následovaly další roky, další cesty a my chtěli pořád dál a dál a výš, trošku si i dokázat, že to zvládneme. Dojeli jsme do Slovinska k moři přes Alpy, projeli velký okruh Rakouskem a dobyli Grossglockner cestou do Švýcarska. Dovolenou jinak než natěžko jsme si už nedokázali představit.

A pak do toho vstoupila koloběžka. Ten podivný stroj se dvěma koly a stupátkem se u nás rychle zabydlel a pomalu ale jistě nám začal obracet život vzhůru nohama. Z venčícího nástroje pro našeho psa se rychle stal nástroj na všechno.

Houkají sovy a nad hlavou jen čisté nebe

Seznámili jsme se se spoustou stejně postižených skvělých lidí a začali s nimi jezdit na výlety, no a najednou se to stalo. Potkali jsme správnou partu Líný Nutrie. Jejich stroje už od pohledu připomínaly naše ověšené cestovní speciály, jen to byly... koloběžky. Tou dobou byla pro nás koloběžka náročný sportovní nástroj a představa dalších deseti kilo bagáže navíc nás lehce vyděsila. Ale protože jsme milovníci přírody a lesů a luk a tahle partička jezdí přespávat do lesa, dlouho jsme se nerozmýšleli. Pořídili jsme nosiče, nabalili naše staré brašny, našeho psa a vyrazili. A bylo to parádní.

A když se nás někdo zeptá, proč vlastně tohle děláme a co nás na tom baví... tak na tuhle otázku odpovíme nejraději v noci v lese u rozdělaného ohně, v levé ruce držíme klacek s napíchnutým buřtem, v pravé ruce něco ostřejšího nebo drbeme psa, který provoněný pokrm hypnotizuje a zároveň upírá svůj pohled do tmy, zda - li se neblíží nebezpečí, které by mu mohlo buřta ukrást, všude je naprosté ticho, pouze šum lesa ševelí, houkají sovy a nad hlavou jen čisté nebe.